Klinické a lékařské studie

LITERÁRNÍ REŠERŠE PŘÍPADOVÝCH STUDIÍ, ČLÁNKŮ A POSTERŮ NA TÉMA VYUŽITÍ DERIVÁTŮ AMNIOVÉ MEMBRÁNY PŘI LÉČBĚ CHRONICKÝCH RAN

Pro zvolenou rešeršní činnost byl vybrán soubor sesbíraných článků a posterů v celkovém počtu 52 článků a 37 posterů publikovaných v letech 2000 – 2017.

Majoritní podíl v souboru mají články zabývající se případovými studiemi užití derivátů amnionové membrány v léčbě chronických ran pacientů.

Vzhledem k různorodé povaze rešeršního souboru bylo vybráno několik parametrů, které budou primárně hodnoceny v případě každého jednotlivého článku i posteru. Těmito parametry je počet pacientů do studie zapojených a léčených deriváty amnionové membrány, počet pacientů, které studie hodnotí jako úspěšně vyléčené po aplikaci léčby, typ užitého derivátu (dHAM – deriváty amnionové membrány, dHACM – deriváty amniochondrinové membrány, jiné deriváty – blíže specifikováno), počet aplikací derivátu, případně frekvence aplikací (př. weekly/biweekly), primární diagnóza vyžadující léčbu a místo aplikace derivátů, velikost rány (v cm2 ± směrodatná odchylka), a doba v týdnech do vyléčení (v případě vícepacientských studií střední doba vyléčení).

Tyto určené popisné parametry ukazuje přiložená tabulka. Záznamy u jednotlivých článků a posterů nejsou vždy kompletní kvůli různé struktuře jednotlivých článku a různě udávaných, či neudávaných informací o průběhu studií a léčbě. U článků, ve kterých nejsou patrné námi stanovené popisné parametry, je uvedeno v poznámce, z jakého je to důvodu, případně čím se samotný článek zabývá. V poskytnutém rešeršním souboru jsme na začátku identifikovali duplicitní a chybějící zdroje. V případě duplicit článků jde o 3 články [41, 42, 51] v případě posterů o článek jeden [36]. V číslovaném souboru také chybí jeden článku [38] a jeden poster [10]. GRAF 1 V rámci zpracovávaných článků případových studií se známým výsledkem léčby jsme celkem obsáhli soubor 701 pacientů, z toho 591 úspěšně vyléčených. V případě posterů jde o 570 pacientů, z toho 513 úspěšně léčených. Ze zjištěných dat je patrná vysoká účinnost léčby, která činí 84 %, respektive 90 %. GRAf 2 V článcích pozorujeme převahu léčby pomocí derivátů amnion-chondrionové membrány nad léčbou pouze amnionovou membránou. GRAF 3 Zdroje se liší také ve frekvenci aplikací derivátů v době léčby. Několik článků se zabývalo srovnáním léčených skupin pacientů, kteří dostávali deriváty každý týden, a těmi kteří je dostávali každé dva týdny [1, 16].

Tyto články konstatují, že týdenní aplikace derivátů nepomáhá hojení více, a tyto léčené skupiny dosahovali kratší doby zahojení rány než skupiny, které byly léčené aplikacemi s frekvencí 14 dnů. Z rešerše také vyplývá, že je vhodné provádět aplikaci čerstvých derivátů, případně výměnu aplikovaných derivátů, několikrát během samotné léčby. Vhodně naplánovaná reaplikace derivátů může přispět k dřívějšímu zahojení rány. Optimální počet aplikací však závisí na typu rány, velikosti a progresi hojení, a liší se případ od případu. Léčbu deriváty amnion-chondrionové membrány lze aplikovat na širokou škálu nejrůznějších poranění a nemocí. Mezi nejčastější aplikace patří léčba ran vzniklých v souvislosti z diagnózou pokročilého stádia diabetu a vznik špatně se hojících vředů na nohách. Léčba venózních vředů na dolních končetinách patří taky mezi typické aplikace derivátů a tyto choroby jsou ve studiích zastoupeny ve vysoké míře.

Další aplikací derivátů jsou postoperační nehojící se rány a jiná poranění. Využití nalézáme také v léčbě popálenin všech stupňů [34]. Zajímavé je rovněž využití při tympanoplastické operaci, kde amnion-chondrionový derivát umožnil rychlejší návrat sluchu pacienta [27]. Využití nalézáme také v oblasti zubního lékařství [23] a očního lékařství [44]. Výhodou při léčbě je rovněž snadná příprava derivátů pro rány různého rozsahu. Aplikace není ovlivněna velikostí léčené rány a lze ji tedy použít při léčbě malých, špatně se hojících ranek s plochou pod 1 cm2, tak i při léčbě rozsáhlých ran značné velikosti přesahujících i 100 cm2 [4]. U chronických ran je dosahováno rychlejšího hojení oproti standartní léčbě, jak mnohé studie potvrdily.

Doba hojení je závislá na individuálních parametrech dané rány a napříč zdroji se značně liší, průměrně však nepřesahuje 10 týdnů. V zpracovávaném souboru se nachází také několik článků, které nebylo možné zpracovat výpisem stanovených parametrů. Nacházíme zde několik článků popisujících obecně užití a vlastnosti léčebných derivátů [19-23, 29-33]. Několik článků popisuje průběh léčby chronických ran pomocí derivátů, avšak informace v nich nejsou podpořeny zveřejněnými daty, případně bez uvedení dat odkazují na studie jiné [14, 17, 45-47, 52]. Několik studií rovněž nedefinuje úspěšnost léčby zahojením rány, ale parametry jinými, tedy komplikuje srovnání napříč celým souborem [10-11, 49]. Kvalitu léčby a úspěšnost léčby pomocí placentárních derivátů také dobře ilustruje informace o více jak milionu distribuovaných přípravků derivátů společností MiMedx [36].

Zdroje: https://drive.google.com/drive/folders/1jtab2AOYH-4woCaf7z2TkR7MKVO0WwpI